Stačí se rozhlédnout, na zastávce, v mhd...všude.
Někdy mě lidé fascinují. Pán, který shánel glis kur oleje v dmku pro svoje zaměstnankyně, a ptal se mě, co se jim asi bude líbit, a na co se selva vztahuje. Sice jsem mu poradila špatně, a sama taky špatně nakoupila, ale to už je vedlejší.
Paní na zastávce křičela do telefonu, že ať se dotyčný na druhém konci dátu jenom opováží být v té hospodě celý den, že musí vyvenčit pejsky. Slyšeli to všichni. Poté do mě v autobuse vrazila, když se drala k předním dveřím, aby si nechala zastavit před barákem, když 10 metrů předtím (nekecám!) byla zastávka. Neměla žádnou těžkou tašku, nic, chůze plynulá. Osobně si myslím, že to nutný nebylo, ale co já můžu vědět.
Jistý je, že pro téma na povídku nebo i román, se nemusí chodit daleko.Moderní umělci často malovali hráče karet, protože to bylo nejlevnější téma, výjev z kavárny. Spisovatelé to mají o tolik jednodušší, nemusí platit ani za kávu, aby měli příběh. A často takový, který hlava nebere.
A jestli můžu doporučit, kupte si růžovej garnier krém na ruce, protože voní tak krásně, že ho pořád musím očuchávat.
A alverde oliva a aloe vera mi ani trochu nevoní, takže na to nesázím.
Krásné pondělí odpoledne všem, a nezapomeňte sledovat příběhy okolo:)
Žádné komentáře:
Okomentovat