Ahoj!
Už dopoledne jsem vám psala veselé historky z mého života, ale možná jsem si to měla nechat na večer, protože dnešek je vskutku perlorodka!
Zapomněla jsem zmínit, jak mě v noci vzbudilo sušení prádla. Na kolejním pokoji, který má asi tak 3x7 metrů (berte to s rezervou, odhady mi fakt nejdou, jsem schopná místo 500 lidí říct 100 :), se děje taková zvláštnost. Když máte prádlo na sušáku, veškerá voda, která se odpaří se usadí na oknech a poté stejká dolů na parapet. No, je to asi tím, jak je tady teplo, venku zima a tak se to sráží na přechodným místě (fyzika mi taky nešla). Nějak si nepamatuju, jak to fungovalo loni, každopádně...
Špim a špim a něco syšim. Trrr! Když už je parapet plnej vody, začíná to kapat dolů a vždycky to udělá takový trrrr! dopad kapek na lino. Tak tohle tu dneska celej den poslouchám a mám to místo takovýho toho kuchyňskýho jabka, který když natočíte tak zvoní, že je hotová buchta.Já mám upozornění, kdy je čas utřít parapet. Trrr!
Další skvělá věc byla, když jsem se snažila sklepat teploměr (sice na to máme takový plastový udělatko, ale to už vypadá že se asi zlomí, tak to dělám ručně). Samozřejmě, sedím u stolu, čtu si něco na internetu a nejde mi to sklepat. Opřu se do toho.. A prásk o stůl (sestřenka mi následně řekla, že se jí to stalo taky, ať jsem klidná... akorát jí u toho bylo 10). Ježíš, co teď! Když už jsme u toho, chemie mě taky nikdy nijak nebrala, takže jak vypadá rtuť netuším, jediný co vim je, že vytváří kuličky. Na stole jsem našla nějakej stříbrnej patvar, ze kterýho jsem usoudila, že to bude rtuť. Začala jsem paniakřit, zametat, vytírat, stírat a googlit, ale na nic kloudnýho jsem nepřišla. Psala jsem přítelovi smsku, protože to byl jeho teploměr, že jsem ho rozbila a co teď. Jediné, čeho jsem se dočkala byla odpověď, že se mu zdálo že je ostříhanej. Skvělý!
Pak jsem vystrašená šla se spolužákama na oběd, kde jsem panikařila nejvyšším možným způsobem (jsem královna dramatu) a oni si rádi přisadili (hele to je jedovytý, to umřeš).
No.. nakonec mi volal přítel a shodli jsme se na tom, že to rtuť asi není (on ani neví co má za teploměr!), kuličky jako takový jsem doopravdy neviděla, a že to bude asi v pořádku.
Dále bych vám ráda sdělila historku o idiocii a grantech, ale to je na moc dlouho.
Tak přejdu pouze k závěrečnému konstatování svojí neschopnosti, když jsem si čerstvě povlečený prostěradlo polila červeným čajem. Vůbec to nevypadá zavádějícně! Ale dneska se tomu už jenom směju.
No nic... to bylo pár perliček ze dne teplotního studenta.. Taky máte někdy den na hlavu?
Žádné komentáře:
Okomentovat