Stačí se rozhlédnout, na zastávce, v mhd...všude.
pondělí 23. prosince 2013
středa 18. prosince 2013
Zábava pokračuje!
Ahoj!
Už dopoledne jsem vám psala veselé historky z mého života, ale možná jsem si to měla nechat na večer, protože dnešek je vskutku perlorodka!
Už dopoledne jsem vám psala veselé historky z mého života, ale možná jsem si to měla nechat na večer, protože dnešek je vskutku perlorodka!
Priessnitz!
Týden před Vánocema může chytit chřipku jenom břídil. Samozřejmě, Marielka. Poslední týden školy, odevzdávání seminárek, dočítání knih, blížící se zkoušky.
Od přítele jsem dostala mokrý zábal na krk, říkám tomu Priessnitzovo peklo, protože když jsem to musela absolvovat posledně, bylo to strašně nepříjemný. Letošní sezóna zábalu ovšem proběhla docela v klidu a nepokoušela jsem se si to tajně sundat a nemusela jsem si tak připadat, jako náš pes, když se snaží sundat si náhubek z čumáku :)
Kromě zábalu jsem dostala nejsilnější paralen. Protože nemůžu jít antibiotika a podoboné látky (ošklivá alergická reakce), ani se nenamáhám chodit k doktorovi, protože je to stejně vždycky stejný. Předepíšou mi něco, po čem se stejně osypu a na další výlet přes celé město pro kalciovku, kdy pro napuchlé všechno nevidim a nemůžu dejchat, zvědavá taky nejsem.
Včera jsem do sebe tedy úspěšně natlačila 4 paraleny (v odstupech, ne naráz), když jsem večer přišla ze školy a začala mě svědit kůže. Jasně. U 1-10 z 10 000 léčených se oběvuje svědění a alergie. Kdoasi je ten šťastný. Takhle, není to žádná ultra reakce, ale mám místy zarudlou kůži a svědí mě záda.
Co z toho vyplývá, nemám nerada jenom doktory, kteří vám nacpou akorát tucet chemikálií a ani pořádně neřeknou co vám je a účtujou si za to 30 kč a pak vám daj 3 další kontroly (za 30 kč), ale začínám být těžce zaujatá proti jakýmkoli lékům. (Ok, nurofen jednou za měsíc si dám).
Jedno je však jistý, na babiččiny čaje se žádnej paralen nedohrabe a radši tisíc priessnitzových pekel než další alergie.
A jedna tematická!
Od přítele jsem dostala mokrý zábal na krk, říkám tomu Priessnitzovo peklo, protože když jsem to musela absolvovat posledně, bylo to strašně nepříjemný. Letošní sezóna zábalu ovšem proběhla docela v klidu a nepokoušela jsem se si to tajně sundat a nemusela jsem si tak připadat, jako náš pes, když se snaží sundat si náhubek z čumáku :)
Kromě zábalu jsem dostala nejsilnější paralen. Protože nemůžu jít antibiotika a podoboné látky (ošklivá alergická reakce), ani se nenamáhám chodit k doktorovi, protože je to stejně vždycky stejný. Předepíšou mi něco, po čem se stejně osypu a na další výlet přes celé město pro kalciovku, kdy pro napuchlé všechno nevidim a nemůžu dejchat, zvědavá taky nejsem.
Včera jsem do sebe tedy úspěšně natlačila 4 paraleny (v odstupech, ne naráz), když jsem večer přišla ze školy a začala mě svědit kůže. Jasně. U 1-10 z 10 000 léčených se oběvuje svědění a alergie. Kdoasi je ten šťastný. Takhle, není to žádná ultra reakce, ale mám místy zarudlou kůži a svědí mě záda.
Co z toho vyplývá, nemám nerada jenom doktory, kteří vám nacpou akorát tucet chemikálií a ani pořádně neřeknou co vám je a účtujou si za to 30 kč a pak vám daj 3 další kontroly (za 30 kč), ale začínám být těžce zaujatá proti jakýmkoli lékům. (Ok, nurofen jednou za měsíc si dám).
Jedno je však jistý, na babiččiny čaje se žádnej paralen nedohrabe a radši tisíc priessnitzových pekel než další alergie.
A jedna tematická!
A čím léčíte chřipajznu vy?
úterý 10. prosince 2013
Prosincové melódie
Původně to měl být článek pouze k nabuzení ranního pozitivismu (a teď nemyslím ten filosofický, vědecký etc.), ale nakonec se mi v hlavě rozrostla hitparáda zvuků, o které bych se chtěla podělit.
Takže začínáme:
Ranní, zklidňují, nádherná. Moje oblíbená. Text, který mi stále tak trochu uniká. Hrozně bych se chtěla probudit do mořských vln. Do západních větrů San Francisca. A nebo třeba někde jinde ve světě.
Když už mluvíme o vlnách, Califonie, San Francisco, flowers in your hais, ah ano, to je to co chceš! nebo aspoň já jo. Here we go. Jít tam, začít nový život a vracet se. Right back now from where we started.
Na fíbíčku se objevilo video jak to policajti hrajou někde v Praze. Impressive, ale originál! (P.S. Nemám to z tvajlajtu)
Tady něco z inspirace názvu blogu..
A ještě jeden instrumentál, protože je tak nádherná!
A co zní v hlavě Vám?
pondělí 9. prosince 2013
Nízký tlak? Možná je to kůli kávě...
Pijete spoustu kafe a máte přitom nízký tlak? Možná je to právě kávou...
Tento článek není žádnou lékařsky ověřenou pravdou, ale mojí vlastní zkušeností. Začala jsem velmi brzy už asi ve 14 pít (sice jen velmi slabé) kafe. Postupně jsem zvyšovala dávky, střední škola, spousta učení brzké vstávání, až jsem se dostala do stadia, kdy jsem si bez kafe prostě neuměla představit ráno. Vysoká k tomu jen přispěla, zkouškový obodobí, to jsou přímo hektolitry kávy, černých čajů, a tak podobně. Zvláštní bylo, že i přesto jsem měla velmi nízký tlak. Doktorka se pokaždé divila, že žiju a doporučovala mi panáka.. Myslela jsem si, že jsem prostě nízkotlakař a nějak jsem to neřešila.
Pak jsem jednou chytla nějakou šílenou střevní virózu, kdy jsem měla dietu na cca dva týdny, což samozřejmě znamenalo: žádné kafe. Moje prvotní reakce byla samozřejmě: cože? já bez kafe? nelze!! Rána byla bez kafe nějak prázdná. Po těch dvou týdnech, kdy jsem si nějak zvykla na černý čaj jsem šla na kontrolu. Měřili mi tlak a já už dopředu hlásila: Bude nízkej. Jaké bylo moje překvapení, když se na mě sestřička podívala a řekla: ne, proč? normální.
Byla jsem v šoku. Můj přítel zdravotník mi řekl, že jsem nejspíš umělým navyšování tlak spíže snižovala, prostě obraná rekce organismu před přílišným zvýšením. Je to zvláštní, unavená jsem sice pořád, (což to připisuju školní zátěži), ale oproti dobám nízkého tlaku pociťuju rozdíl. Jsem méně malátná a zmatená.
Ranní kofeinvý rituál je vystřídán čajem se spoustou citronu (vitaminy jsou přece jen v zimě potřeba ;) ) a ačkoliv se mi káve občas zateskne a dám si, přehnaným kafařem se znovu v brzké době nestanu. A co vy, kafaři? Dokážete si bez ranního šálku představit den? :)
Tento článek není žádnou lékařsky ověřenou pravdou, ale mojí vlastní zkušeností. Začala jsem velmi brzy už asi ve 14 pít (sice jen velmi slabé) kafe. Postupně jsem zvyšovala dávky, střední škola, spousta učení brzké vstávání, až jsem se dostala do stadia, kdy jsem si bez kafe prostě neuměla představit ráno. Vysoká k tomu jen přispěla, zkouškový obodobí, to jsou přímo hektolitry kávy, černých čajů, a tak podobně. Zvláštní bylo, že i přesto jsem měla velmi nízký tlak. Doktorka se pokaždé divila, že žiju a doporučovala mi panáka.. Myslela jsem si, že jsem prostě nízkotlakař a nějak jsem to neřešila.
Pak jsem jednou chytla nějakou šílenou střevní virózu, kdy jsem měla dietu na cca dva týdny, což samozřejmě znamenalo: žádné kafe. Moje prvotní reakce byla samozřejmě: cože? já bez kafe? nelze!! Rána byla bez kafe nějak prázdná. Po těch dvou týdnech, kdy jsem si nějak zvykla na černý čaj jsem šla na kontrolu. Měřili mi tlak a já už dopředu hlásila: Bude nízkej. Jaké bylo moje překvapení, když se na mě sestřička podívala a řekla: ne, proč? normální.
Byla jsem v šoku. Můj přítel zdravotník mi řekl, že jsem nejspíš umělým navyšování tlak spíže snižovala, prostě obraná rekce organismu před přílišným zvýšením. Je to zvláštní, unavená jsem sice pořád, (což to připisuju školní zátěži), ale oproti dobám nízkého tlaku pociťuju rozdíl. Jsem méně malátná a zmatená.
Ranní kofeinvý rituál je vystřídán čajem se spoustou citronu (vitaminy jsou přece jen v zimě potřeba ;) ) a ačkoliv se mi káve občas zateskne a dám si, přehnaným kafařem se znovu v brzké době nestanu. A co vy, kafaři? Dokážete si bez ranního šálku představit den? :)
sobota 5. října 2013
Pěna dní, Boris Vian
První co nabídnu bude knížka, kterou jsem včera rozečetla. Název jste už určitě všichni slyšeli, protože nedávno byl podle této knihy natočen i stejnojmenný film, který taktéž doporučuji, ovšem pokud chcete mít zážitek, rozhodně si prvně přečtěte knihu a potom shlédněte film. Důvod je prostý. Protože je to kniha velmi neobvyklá, setkáme se zde se scénou kdy hra na piáno namíchá koktejl, kdy se dva lidé zahalí do růžového obláčku a v neposlední řadě tanec hopsatrop, který vážně nevím, jak bych si představila, kdybych neshlédla film. A protože vizualita je jedna z věcí, které jsou v tomto fimu velmi důležité a výrazné, vyplatí se pokusit vlastní fantasii při čtení.
Příběh je jednoduchý o dvou lidech, kteří se náhodou potkají a zamilují. Jsou zde vidět kontrasty života, láska, krása a taky ten opačný pól. Opět podotýkám, tohle je nádherně vizuálně zobrazeno ve filmu. Kniha je plná neobvyklých metafor, obrazů a jevů, které nejsou zrovna typické pro náš svět, vyložený zde s naprostou samozřejmostí.
Toužíte-li tedy po nevšedním surrealistickém zážitku, který může být optimistický stejně tak jako pesimistický, rozhodně doporučuju!
Příběh je jednoduchý o dvou lidech, kteří se náhodou potkají a zamilují. Jsou zde vidět kontrasty života, láska, krása a taky ten opačný pól. Opět podotýkám, tohle je nádherně vizuálně zobrazeno ve filmu. Kniha je plná neobvyklých metafor, obrazů a jevů, které nejsou zrovna typické pro náš svět, vyložený zde s naprostou samozřejmostí.
Toužíte-li tedy po nevšedním surrealistickém zážitku, který může být optimistický stejně tak jako pesimistický, rozhodně doporučuju!
Do You wanna share my apple pie?
Spousta lidí píše blogy o kosmetice, jídle, knížkách a jánevimočem... a zjistila jsem, že lidi to ...čtou! A tak mě napadlo, že bych se taky ráda podělia o ty svý "favourites" a že to třeba inspiruje zase někoho jinýho. Why not, taky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)