Odcházení.

Can't let your cold heart be free.




Lidé odcházejí a přicházejí do našeho života. Někteří jsou tam jen chvíli a někteří zůstanou. Každý z nich má svůj účel, nebo ne?

A tak sleduju, jak se lidé míhají mým životem, vidím je přicházet a vidím, jak odcházejí. A jen někdy vidím, jak zůstanou. Je to zvláštní, protože ti, u kterých si tolik přeju aby zůstali jsou pouhými passers by. Za posledních 5 měsíců odešlo minimálně 5 lidí. Někteří už se nevrátí nikdy. Někteří se tu a tam vyskytnou v příměstkých částech města mého života, ovšem do centra nepřijdou. A tak tu stojím, na hlavním náměstí ruin města srdce a dívám se, kdo zůstal. Dívám se, kdo doopravdy je. Doughnut effect není jen záležitostí anglo kultury, naplňuje naše konzumní životy. Máme naše centra jsou prázdná. Já hledám jistoty. Potřebuju jistoty. Už od malička, kdy se kolem mihly první kolemjdouc, zaseli něco, co nemohli dále zalévat, a tak to ve mě umřelo. A umřelo to ještě mnohokrát, protože všechny semínka ve mě zanechávají docela pevný kořeny. A pak se prohrabuju záhonkem a snažím se ho vyčistit od těch odumřelých zbytků rostlinek, které nikdy nevyrostou.

Možná to hodně lidem připadá jako pitomý cliché, ale já si stejně myslím, že lidé jsou určitým způsobem zodpovědni za to, co k sobě připoutají. A že by neměli sázet svý sazeničky tam, kam ví, že se již nevrátí. Nechat krásu ať zajde v plevelu. A Manon je včela a umřít pro krásu. Protože když se o svou zahrádku nestaráš, je v ní hroznej zmatek, plevel a zarůstá a ztrácí se přehled. A moje zahrada je teď dost nepřehledná a já musím jít a vyplet to, co jiní nechali ladem.

Největš smuténka však přichází ve chvíli, kdy je život ironickej a has a funny way of sneaking up on you, when you think everything's okay. Život je Město andělů. Člověk, který konečně našel malou naději, snad jen malý smysl krásy života, když konečně chtěl žít, musel odejít.  To je prostě jako když se celej život bojíš letět, pak poprvé když nasedneš do letadla a ono se zřítí. To není jen fráze, to není jen pitomá ohraná písnička. Ono se to vážně děje. A déšť ve svatební den je úplně ta nejmenší prkotina.

Je mi líto, žes musel pryč, pozdravuj maminku.