Poté, co jsem napsala jazykově sexy článek na téma How to Eat: Hummus pro účely jazykovědné, jsem se prohřešila asi proti všem must have a you want. Protože v mém pracovním životě už nějakou dobu není hummusu, kompenzuju si nedostatek své lásky domácím mixováním.
Díky Delicously Ella kuchařce jsem objevila kouzlo černých fazolí. Dá se z nich udělat hummus i brownies a vsadím boty, že kdybych je zasadila, vyrostl by žebřík do nebe. Taky nejsou skoro k sehnání, najdete tady .
Podle Elly:
V podstatě postup stejný, akorát já konzerovaný černý fazole nikde neviděla, takže jsem dělala ze suchých. Ty se musí přes noc namočit a druhý den uvařit, důležitý: proplachovat, proplachovat, proplachovat. Co nejvíc, aby se předešlo střevním nepříjemnostem. Lidi pořád stěžujou, že nemůžou jíst fazole, já tvrdím, že si je většinou jen neumí udělat.
Co se poměrů týče, v tom si moc nejedu, u hummusu jsem se po nekonečným množsví chuťových failů naučila, že přidávám jednu ingredienci do chvíle, než ji tam cítím tak, aby se mi to zamlouvalo. Místo koriandru jsem dala bazalku a taky je moc dobrý do toho dát olivy nebo sušený rajčata. Konzistenci si šéfujte sami, já s tyčákem moc krémový parády neudělám, proto to vypadá trochu jako cuchanec, ale yummy.
Nejlepší k tomu je podle mě fakt pitta, ale ta se taky neshání jednodušše. Můžete si ji upíct doma, ale když jsem si četla návod, bylo mi jasný, že na takovej alchymisticko-mystickej zážitek nemám nervy. Žitnej chleba taky dobrej. Bokem nějaký srandy aka olivy, rajčata, zelenina, je jaro a za chvíli půjdou sehnat i takový, co mají chuť. To chceš.
Hodně lidí hummus nedělá, protože se jim prvně nepovedl. No, já bych o tom mohla napsat knihu, jednou jsem dokonce odrovnala mixér. Ale když si člověk na ty chutě přijde, je to strašně hrozně dobrý.
Lásku a hummus všem! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat