'We need to make books cool again. If you go home with somebody and they don't have books, don't fuck them.' - John Waters
Měla bych se hrozně učit. Chybí mi ještě kapitola a půl z množství, který jsem si dneska chtěla přečíst o anglický literatuře. Už mi z toho hrabe a stejně si nepamatuju, kdy byla ECW (English civil war). Ani Glorious Revolution a William z Pomeranče. Tomu se, prosím, říká efektivita.
Zato vím, že ráno nevstanu.
Ale k tématu. Na semináři z literatury jsem zjistila jednu strašně důležitou věc. Něco, co mě na estetice nenaučili, což moc nechápu, protože když nad tím teď tak uvažuju, byl tam slušný potenciál. Ale asi to bylo mnou, co já vím.
Knihy. Celý život se setkávám s tím, jak je někdo nechápe, ja je někdo raději nečte, jak se v nich nikdo nechce vrtat. Je to prý zbytečný. "Ježiši, co zase bude chtít, na co se bude ptát..." Zjistila jsem ale, že důkladný uvažování nad důvodama Pipova jednání v Nadějných vyhlídkách, hledání paralelních postav a snaha vidět podobnost snobské umělkyně a vyšinutýho únosce ve Sběrateli..to všechno rozvíjí myšlení neskutečným způsobem. A nejen to, učí to člověka argumentovat logicky a odůvodněně. Já si celej život myslela, že jakýkoliv psaní je jako slohovka ve třetí třídě. Že prostě stačí můj mozek, že jedničky ze slohu a jejich následné čtení nahlas, abych ukázala třídě jak má vypadat líčení...že to je dost. Že nepotřebudu žádný zdroje, že si ty věci dokážu vypřemýšlet sama. A pak se nikomu nelíbili moje práce na vysoké. A já t nechápal. Vlastně nám k tomu nikdo nic pořádnýho neřekl, takže se asi není čemu divit. Ale já už to pochopila. Fine piece of work. Zdroje, argumentace, struktura. Přišla jsem na to, že můžu použít svoje nápady, který když si správně oargumentuju, budou v pořádku. Bude tam něco ze mě a bude to i přípustný. A vlastně mě to hrozně baví. Nacházet nový cesty, interpretace a tak.
A ono to má přesah i do života. Vidím věci jinak. Hledám smysl a argumenty. Hledám důvody. Ono to teda úplně vždycky nejde a taky je to dost smutný, protože najednou vidím, že lidi dost nepřemýšlí. A není to jen o knihách. Prostě vidí jen jednu perspektivu a je jim fuk, že se to věc dá podívat jinak. A když jim to člověk řekne, vlastně to ani nechtějí slyšet. Nechtějí opouštět svoje komfortní zóny. Žijou si ve svým makrokosmu. A možná jsou tak šťastní.
Škoda, že tu estetickou bakalářku nepíšu teď. Škoda, že jsem před pěti lety nevěděla to, co vím teď. Myslím, že se v mých postojích odehrála velká změna a vděčím za to knihám. Otvírají oči a brány ke kritickýmu myšlení. Ahoj Sókrate. Čtěte. Čtěte hodně. Čtěte si diskuze o knihách a kontroverzní interpretace. Najednou objevíte úplně nový rozměry. Postav, děje...a života. A možná taky toho svýho.
Žádné komentáře:
Okomentovat