Představ si...
Představ si, že ti někdo vykuchá střeva tupým nožem a pověsí tě na hák...
Představ si, že tě ostatní lidé začnou jíst za živa..
Představ si, že tě zavřou do malé místnost a pak tě zabijou proudem...
Představ si, že jsi na ulici, nemáš kam jít..někdo tě najde, zavře do sklepa, kam tě chodí jen bít...
Představ si, že tě někdo zaživa stáhne z kůže a udělá z tebe kabelku..
Jsem nechutná?
Protože tohle všechno se děje...
A ty možná nevíš a ani to nechceš vědět.
Ty to možná tušíš, ale zavíráš oči.
Jak by ti bylo, kdyby někdo zavřel oči před tvým utrpením? Jak by ti bylo, kdybys neměl/a jistotu domova? Jak by ti bylo, kdyby se lidé smáli a říkali, ale já se nevzdám steaku z tvého masa, já tam tu mrtvolu prostě nevidím.
Možná nemají hlasy, možná nemůžou říct, co si myslí... Ale můžou cítit. Můžou cítit bolest, strach... Můžou plakat, stejně tak dobře jako ty, když nedostaneš co chceš. Když nemáš novej telefon. Kdy nedáš zkoušku ve škole. Oni pláčou, když jim seberou dítě. Když jim seberou naději. A oni bojují. Do poslední chvíle, do posledního dechu.
Smím-li tě o něco požádat, na malou chvíli přestaň zavírat oči. Otevři je ze široko a stejně jako otevři své srdce realitě.
Děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat