Hledáš odpovědi na otázky? Všechno je venku. Vážně. Veškerá pravidla akce a reakce jsou tam v lese i v tvojí hlavě.
Sleduju to pořád. Jsem smutná, vím, že něco končí a že to tak má být. Vím, že i když to bolí, má to tak být. Vím, že kdyby to tak zůstalo, nebyla bych 100 % šťastná, protože je to jako déšť. Mám ho ráda, ale vím, že nemůže pořád pršet. Kdybych zůstala v ddešti stát, byla bych promočená a nemocná. A vím, že i když se mi po něm bude stýskat, jedno přijde duha a slunce.
Někdy žiju vítr a vítr je zvláštní, protože jednou je ostrý a studený a podruhé vlahý a strašně příjemný, když je venku 40. A vítr nás odnáší do vlčích máků, kde stejně jednou skočíme. A nemá cenu brečet když tu visí samurajský meče.
A někdy je to hluboký les a není cesta ven a jindy je to polní cesta a hrozně dlouhá. Jdeš bez vody po horkém slunci a připadá ti, že konec je v nedohlednu ale jednou přijde. Po této cestě jsem šla poslední půl rok, několikrát jsem hrozně zmokla a teď se snažím najít duhu. A vím, že až přijde, nebude to znamenat gay sex ani jednorožce. Ale konečně barvy. Loni jsem myslela, že jsem je našla, ale byl to jen odraz slunce z karaoke.
A kdy někdy nevím, podívám se na nebe. Děsně velká bílá oblaka. Jsou tam. Kumulusy a podivné tvary, zkřivené tváře. Odpovědi na všechny otázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat