Tak mi přijde, že lidi mají představu, že vegani buď nejí nic a nebo, že mají samý luxusní, drahý zdravý věci. Řekla bych, že za to na jedné straně může jejich neznalost, a na straně druhé instagramy a různý sociální platformy. Všichni sdílí svoje krásný a načančaný jídla (aby taky ne, kdo by lajkoval jídlo, co vypadá, jako by ho někdo už jednou pozřel), ale upřímně se pak nedivím, že nevegany často odrazuje už jen představa, kolik ten chia pudink s borůvkama a sojovou smetanou bude stát.
Whatever, já si vařím každý den a upřímně nemám moc čas na nějaký extra super věci. Je mi jasný, že jsou lidi, který to chytlo a vaří si každej den hotový umělecký díla, ale někteří z nás jsou protě vytížení chudí studenti a jídlo o třech chodech mají jen na svátek nebo v neděli.
Okay, možná trochu přeháním, ale vždycky jsem měla ráda filosofii mojí tety. U nás doma to bývalo o víkendu tak, že mamka stála někdy už od 10 u plotny a pachtila se s něčím, co bylo v závěru hrozně těžký a ani mi to tolik nechutnalo. Získala jsem tedy pocit, že vaření (a kor ještě pro rodinu) musí být zdlouhavá a vyčerpávající pruda. Pak jsem ale viděla tetu, která v půl 12 přiběhla z práce a ve 12 přede mnou ležel luxusní talíř něčeho lehkýho a hrozně dobrýho. Vždycky mi říkala, že prostě odmítá stát x hodin u plotny, a že co trvá dlouho na přípravu nevaří. (Of course, občas samozřejmě udělá něco náročnějšího)
Já to beru tak, že mezi přednáškama moc času není a proto musím uvařit něco
1) rychle
2) aby mě to zasytilo
3) někdy, když se vracím domů kolem 7-8, aby mi to vydrželo i na večeři.
Většina mých jídel nejsou žádný umělecký kousky, ale rozhodla jsem se, že je sem budu dávat taky. Nesdílet jenom gastro-poklady, ale realitu takovou, jaká je. Španělé by řekli: Pura y dura.
No dobře, ty největší Láďo-Hruškoviny, ve chvíli kdy mám takovej hlad, že sním cokoliv čímkoliv si radši nechám pro sebe, a nebo udělám novoroční článek gastro-přehmatů.
A slibuju, že přestanu tak nadužívat slovo gastro. A nebo to aspoň zkusim.
A teď jsem jdu nahrát "mňamky", které jsem během zkouškového vyšilování splácala asi během 20 minut, když jsem měla velký hlad a žádný čas.
Peace&Love&Hummus
Žádné komentáře:
Okomentovat