So many things, so little time.
Školu mám jednou týdně. Pracuju na své íbr kůl bakalářce co má spojitost s avantgardou a taky trochu s ošklivostí. To bude pohodička, řekl si můj mozek o prázdninách. Jednou týdne prosedím den na pohodlných židličkách na fildě, v mezičase všecko přečtu, třeba si najdu práci a budu to stíhat!
Ha, ha, ha. (replika z Atlantidy od Disneyho)
Mám práci! poprvé v životě mě někam vzali. Úžasný. Míň úžasný je to, že jsem na pozorování, jestli mě zase nevyhodí. Každopádně mě to trochu stresuje.
Taky mě trochu stresuje to, že moje předsevzetí jak budu všecko stíhat bylo zase jenom vidina příliš pozitivního srpnovýho sluníčka.
V závěru se v poslední době bavím tím větou: Do školy totiž nestíhám, což mě stresuje, ale je to kvůli práci, ze které mě chtějí vyhodit, takže mě to taky stresuje.
Na druhou stranu je moje práce krásná. Je to v kavárně, kam chodí krásní cizinci, lidi bez bot a vyfešákovaný kravaťáčci. Taky i obyčejné lidi. Někdy se smějou a někdy ne. Někdy nám píšou. Měla jsem představu, že bych tam třeba zůstala, protože je to moje jediná šance po vystudování estetiky.
Ale říkám si, že v kauflandu bude pokladna volná snad dycky, a že jednou to prostě vyjít musí.
Kdybych studovala něco lukrativnějšího, asi bych neměla možnost volby. Teď si můžu vybírat s tisíců zaměstnání, třeba prodejce v zelinářství.
A kdybych byla krásná a úžasná jako Amelie, určitě bych byla lepší servírka ale do tý doby se pořádně naučím dělat kafe a budu lidem alespoň posílat mléčná srdce. Třeba pak budou spokojenější a nebudou mít potřebu si stěžovat.
P.S. Když se na vás někdo usměje, usmějte se taky, jo?
P.S.S. Kdybyste měli nějakej skvělej návod jak všecko stíhat, dejte určitě vědět. Zn. Potřebuju udělat ty zatracený státnice! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat