Děje se změna a možná proto, že ve vzduchu je jaro.. a taky někdy Paramo:)
Už nějakou dobu nedělám nic, než že nadávám. Nadávám na školu, na vztahy, na všechno okolo. Nemám čas pro sebe a musím číst fenomenologii. A to mě co? Nebaví.
V pátek jsem po nějaké době přijela domů. Pršelo. Procházela jsem městem a uvědomila jsem si, jak je Olomouc krásná. Mám tady tolik vzpomínek, většinou spíše smutných, protože ty veselé prožijeme bez vazby na okolí, ale u smutných nás provází každý stín, každý kout. Ale jsou to vzpomínky. Malé záznamy života na každé dlažební kostce.
A mě to došlo. Můj přítel není ten, který po sobě nechává špinavé ponožky a neumyté talíře. Je to především ten, který mi dá svoji bundu, kyž je mi zima. Ten, který pro mě přijede přes půl města, abych nemusela pěšky. Ten, který se se mnou rozdělí o svůj poukaz do Luxoru. Ten, který udělá 4 malé chody jídel, abych měla radost. Ten, který shání práci jako blázen, abychom mohli bydlet spolu. A hlavně ten, který mě má rád, i když křičím, nadávám, pláču a mlčím.
Estetika není to, co mi sebralo osobní život, čas a dobru náladu. Je to obor, který mě naučil i přes netrpělivost vytrvat. Ne vždy chápat, ale umět odpovědět. Vycucat si odpovědi a eseje bůhvíodkud a být s tím spokojen. Užívat si každé volné a hezké chvíle, jako by neměla skončit. Milovat spánek. A dobré jídlo. Estetika mě naučila být zodpovědnou. Dělat si poznámky a nemuset vnímat (to se fakt hodí!). Metaforizovat cokoliv. Estetika je spousta teorie a já mám pocit, že stejně si odnesu jenom to praktické, protože ta slova, ta věčná slova a myšlenky nedokážou zůstat v mé hlavě. Snad kromě toho našeho strukturalisty.
Estetika ve mě otevřela chuť do života, který není na akademický půdě, ale někde daleko. Někam tam půjdu. A tam zužitkuju všechno to, co mě chtě nechtě naučila.
A to, že mám v pokoji moli a nevím odkud mě taky neštve. Ať si ten svetr sežerou:)
Žádné komentáře:
Okomentovat